BANER094b6

HOROLEZECTVÍ

HISTORIE
Můj první solo lezecký výlet do skal na skládačce (Jiráskovy skály a Bišík) se uskutečnil ve čtvrté třídě na základní škole. Vylezl jsem své první věže jako byla Biskupská stolice, Humambo. O výbavě nemluvě- bylo to klasické konopné lano, pár hasičských karabin, bez sedáku a v bačkorách. Přibližně rok před tím jsem začal s prvními pokusy v lomě Žďár v Červeném Kostelci. Prvními lezeckými parťáky byli V. Kostelecký, P. Brož, J. Kulda, J. Brejtr, P. Fajfr. Úplně první opravdový horolezec, který se však dozvěděl od mého dědy (kšeftovali spolu s náhradními díly na mercedes) byl Míra Šmíd (Lanč). Mluvil jsem s ním i po telefonu. Rozhovor byl krátký, ale jasný. Hlavně se mám prý jistit….

Adršpašskou školu lezení jsem svedl pod taktovkou přemíry lidí okolo bývalé spálené náchodské chalupy, s neznámými lidmi z panelu u bufetu a dalšími. Lezl jsem  často s  Václavem, Osmikem, ale také Bíbou, P. Štěpánkem, Dubákem…a dalšími. Nejistější parťák však byl Bobb Jiří Kulda. Moje touhy nebyly zaměřeny ani tak na sportovní výkonost, jako spíše celkově na pohyb v přírodě, být ve skalách, být tam kam se lidská noha nedostala. Jednalo se o cestovatelsko-dobrodružný pud s notnou dávkou adrenalinu, ale i kamarádství. V 80-letech byl Adršpach opravdovou výspou lezecké extratřídy, ale také místem protikomunistických nálad. Jsem rád, že jsem byl její součástí.  Mé zápisky ve schránkách možná někde naleznete pod pseudonymem CHUANITO.  Mé neukojené touhy po opravdu dlouhých cestách a horách zůstali nenaplněny.

SOUČASNOST
Naposledy jsem lezl věže Pralinka, Lokomotiva a další na Suchým vrchu v Broumovských stěnách 10.11.2013.  Od té doby hlavně jezdím na kole. Jedná se spíše o řízené lezecké abstinování. Myslím si, že se k lezení vrátím.  Určitě však se chci pokusit slézt nějaké výzvy typu -Kilimandžaro, Mt Keny, Aconcagua a další. Čas se blíží.