Dětské práce jsou mi vzpomínkou na mé dětství. Pomáhají mě vidět současný svět v kontextu „nezatíženě“. Jsou mi re-inspirací k další tvorbě. V některých případech mě doslova revidují současný způsob cítění. Někdy si řeknu „aha takhle jsem to viděl a dělal, to jsem přeci JÁ“. Tak jak to děláš dnes je pouze naučené, odtržené od  niterného citu a způsobu vyjadřování TVÉ osobnosti.  V dětství se pracovalo s lehkostí a nadšením. Když se něco nepovedlo, letělo to do koše a nebo se dělalo něco jiného. Prostě se to nemuselo. Je potřeba svět vnímat těmito oči stále. Nic nemusíte, zejména nic pak v umění.