Jako každé malé dítko, které miluje dobrodružství, jsem toužil po vlastním tee-pee a totemu. Mé drobné plastiky z dětství se postupně transformovali do různorodých klasických sochařských technik zejména pak figurálního modelování (busty, figury), ale i konceptuální abstraktní tvorby (dřevěné plastiky) i čistě užitné umělecké sochařské tvorby (na pomezí designu a sochy).

V průběhu let jsem přišel do kontaktu s několika výtvarníky-sochaři, kteří mě ovlivnili. Někteří více či méně. V modelování a figurativní tvorbě to započal akad. soch. Josef Sejk na již zrušené ZUŠ Žižkov, v průběhu vysokoškolského studia pedagog J.Ambrůz, Michal Uher. Ze spolužáků nejvíce pak skupinka kamarádů Martina Krejzlíka, F. Diaze a Luky Rittsteina (autorská práce na filmových rekvizitách filmu „Johanka z Arku“ ). Spolupracoval jsem chvíli s Davidem Černým. Externě či nepřímo J.Róna a Milkov jejichž práce  jsem viděl vznikat v sádrovně na VŠUP, nocovky zde byly „noticeable“. Libeňský a Brychtová a to jak jsou profesně skvělí jsem se dozvěděl až o pár let později. Svým vystupováním na mne působili jako neškodní mílí výtvarníčci, kteří zcela vyjímečně přesahují svým významem region své působnosti:-) a čerpají „inspiraci“ na školských výstavách klauzurních prací. Štítek plastiky autora, který na mne vyskočil v NCMA v Raleigh USA mne vyvedl z omylu. Marián Karel byl zase seriozně působící diplomat jako jeho celé dílo, mýlil se pouze v tom, že mne považoval za studenta umprumky ještě dříve než jsem se na samotnou školu dostal.

V sochařské tvorbě vyznávám krédo jistého druhu užitkovosti, řemeslné nadanosti, materiálovou solidnost, ekologičnost, a v neposlední řadě minimalizaci egocentrického exhibicionismu, kterou můžeme bohužel vidět v dílech některých výše zmíněných autorů.

Projekt figurálního sochařství

Socha Zajícová

Baletka Renata

Busta Pěchouček