HISTORIE
Můj první solo lezecký výlet do Jiráskovych skal – Bišík jsem uskutečnil kolmo, na socialistické skládačce a ve čtvrté třídě základní školy a výchozím bodem mi byla naše chalupa v Bystrém u Stárkova. Vylezl jsem své první věže jako byla Biskupská stolice, Humambo. O výbavě nemluvě- bylo to klasické konopné těžké lano na stahování dřeva, pár hasičských karabin, bez sedáku a v bačkorách. Přibližně rok před tím jsem začal s prvními lezeckými pokusy v lomě Žďár v Červeném Kostelci. Lezeckými parťáky byli V. Kostelecký, P. Brož, J. Kulda, J. Brejtr, P. Fajfr. Úplně první opravdový horolezec, který se však dozvěděl od mého dědy (kšeftovali spolu s náhradními díly na mercedes) byl Míra Šmíd (Lanč)z Police. Mluvil jsem s ním i po telefonu. Rozhovor byl krátký, ale jasný. Hlavně se mám prý jistit…

Adršpašskou školu lezení jsem svedl pod taktovkou přemíry lidí okolo bývalé spálené náchodské chalupy, s neznámými lidmi z panelu u bufetu a dalšími. Lezl jsem  často s  Václavem, Osmikem, ale také Bíbou, P. Štěpánkem, Dubákem… S kým vlastně polezeš se moc neřešilo. Byly to běžné situace, kdy jsi dorazil k bufetu v Ádru, chvíli zde zevloval a sledoval kdo popadne bágl po nezbytném občerstvení a již stačilo jenom říci jestli se můžeš přidat a šlo se lozit. Nejistější parťák však byl Bobb Jiří Kulda. Moje touhy nebyly zaměřeny ani tak na sportovní výkonost, jako spíše celkově na pohyb v přírodě, být ve skalách, být tam, kam se lidská noha nedostala. Jednalo se o „cestovatelsko-dobrodružný“ pud s notnou dávkou adrenalinu, ale i kamarádství. V 80-letech byl Adršpach opravdovou výspou lezecké extratřídy, ale také místem protikomunistických nálad. Jsem rád, že jsem byl její součástí. Vesměs jsme se všichni lezci znali- od vidění.  Když jsem spolu nelozili a potkali se někde ve městech, zdravili se. Cítil jsem se součástí té pískařské rodiny. Skály, Adr, lezecký cajky, kamarádi, potulka, koupání v písáku, spaní pod převisy – nic více jsem k životu nepotřeboval. V životě jsem chtěl jenom lozit, lozit…nebo zažívat nirvánu pod skalami odpočívající ve vyhřátém písku. Mé zápisky ve schránkách možná někde naleznete pod pseudonymem CHUANITO (obvykle pak BOBB + CHUANITO).  Mé neukojené touhy po opravdu dlouhých cestách a horách zůstali nenaplněny.

SOUČASNOST
Naposledy jsem lezl věže Pralinka, Lokomotiva a další na Suchým vrchu v Broumovských stěnách 10.11.2013.  Od té doby hlavně jezdím na kole. Jedná se spíše o řízené lezecké abstinování. Myslím si, že se k lezení vrátím.  Určitě však se chci pokusit slézt nějaké výzvy typu -Kilimandžaro, Mt Kenya, Aconcagua a další. Čas se blíží.